Příhlásit

Vysoké Tatry 2004 - geografická exkurze

7.September 2011

Velikost písma: A A A

Autor: Šáry

Asi jako většina školou povinných jsem se i já zůčastnila geografické exkurze. Ta naše byla opravdu nezapomenutelná. Vše se odehrálo již před 7mi lety, ale zdá se to skoro jako včera. Pokusím se vám naše zážitky odlehčenější formou prozradit, snad se pobavíte jako my tenkrát :)

Po příjezdu do kempu mě jako první upoutala cedule s medvědem – co to asi znamená? Abyste mi rozumněli – jsem odkojená na přírodopisných pořadech a tím pádem jsem si vědoma jakou krvelačnou bestií se medvěd může stát. Ale to nebezpečí si člověk zřejmě nemůže připouštět.. a tak se prostě celý pobyt držíte v davu a pokud se vám chce nedejbože na záchod, tak odejít si ulevit někam za stromeček nepřipadá prostě v úvahu – alespoň pro mě rozhodně ne.

První výšlap byl po trase Suchá Bela, kde sme se brodili potůčkama a odnášeli si v botách plno suvenýrů z vodního ráje. Poznatek do budoucna – kvalitní obuv se opravdu vyplatí! Cesta po žebřících kolem Misových vodopádů byl opravdu zážitek, člověk neví kterýma panoramatama se má kochat dřív.

Druhý den jsme se vydali Pod Biskupské chýžky, kde jsme poprvé ochutnali místní chmelový mok Zlatý Bažant. Pak přišly další potůčky, žebříky, skály a únava rostla a rostla. Najednou sme se rozhlídli a naše skupina byla pryč – co teď? Popadla mě panika, kód jak přežít v lese plném medvědů byl narušen! Naštěstí šla kolem nás skupinka Ruských turistů a tak sme zaveleli jediné co Rusky umíme „Nas Ne Dogonyat“ a vydali se ke kempu.

Ráno mě vzbudila Lenka s tím svým odporným úsměvem na tváři. Nechápu, jak někdo může být v půl osmé ráno tak veselý.. Nicméně dnes nás čekala Dobšinská ledová jeskyně a tak jsem se celkem brzy nechala tou dobrou náladou strhnout. V jeskyních byl nejzajímavější ale jen zamrzlý netopýr, víc jsem totiž přes své zamrzlé oči neviděla.. Ale později jsem u fotografií musela uznat, že navštivit Dobšinskou ledovou jeskyni se opravdu vyplatí. Výletem ale zážitky pro tento den neskončily – objevili jsme v chatce myšku, která se zrovna ládovala Verči tatrankou.

Poslední den jsme se při zpáteční cestě zastavili v Liptovském Mikuláši a my se s holkama vydaly do místní pizzerie. Po pár dnech bez větší hygieny a zasmrádlé myšinou jsme asi nebyly zákazníkem dne, ale i tak nás obsloužili a donesli tu nejlepši pizzu!

Takže shrnutí zní – Vysoké Tatry doporučuji každému, kdo miluje přírodu stejně jako já, určitě si to tam užijete!

Reklama: