Že jste ještě nepožádali svého zaměstnavatele, aby Vám dal tříměsíční neplacené volno? Nic se neděje. Udělejte to hned. Samozřejmě si stejně jako většina našich známých myslíte, že Vám zaměstnavatel stejně volno nedá. A přece jsem ho já i Hanka dostali, a to pracujeme u dvou hodně rozdílných zaměstnavatelů a ani jeden s tím neměl problém. Prostě kdo se nezeptá, nic nedostane .

Po pečlivém rozhodování o tom co se dá za tři měsíce stihnout, a vzhledem k bezpečnostní situaci v jednotlivých státech, se rozhodujeme pro cestu z Limy (Peru) až do Ohňové země na samém jižním konci kontinentu.

Odlet

A už je to tady, DEN odletu (4.12.2002). Ještě rychle nakoupit 40 roliček pozitivního filmu a hurá do Vídně. Však už to bude odlétat za 3 hodiny a budeme mít co dělat, abychom odlet stihli. Proč to alespoň jednou nejde bez toho stresu?

Dvě poznámky:

1. k těm filmům – upozorňuji, že veškeré použité fotografie jsou skenem z klasického diapozitivu. Digitál byl v té době ještě v plenkách.
2. Ceny uváděné v textu jsou z roku 2002/2003

Odlétáme se společností Iberia z Vídně do Madridu a odtud po přespání v letištním hotelu do Limy. Vše co je zajištěné před cestou jsou letenky, odvoz z letiště (7$/2 osoby) a první noc v hotelu Espaňa (9$/noc/osoba). Zbytek se bude odvíjet od momentální situace. Odlet z Vídně, i přes pozdní odjezd z ČR a vyvolávání našich jmen letištním rozhlasem, stíháme, a do Madridu se dostáváme dle časového harmonogramu. Z Madridu to ale konečně začne dostávat to správné kouzlo.......odlet z Madridu je opožděn o pěkných 5 hodin a tak do Limy nepřiletíme v příznivých 19h, ale až po půlnoci. A už jsme ZDE. Horní kapsa batohu je sice vybrakovaná letištním personálem, ale to nezmenšuje naše nadšení......­.poprvé na půdě v jižní Ameriky. Ještě směnit v celní zóně pár dolarů na nové soly (nuevo sol) a již jsme venku z letiště. Skoro se nedá věřit, že jsou dvě hodiny v noci (!), mumraj na letišti i před ním je totiž neskutečný. Ještě že si nás zaměstnankyně hotelu vytahuje z davu a odvádí nás k autu. Přestože máme za sebou náročnou cestu, tak nám adrenalin ještě chvíli nedává spát.

Lima

Hotel Espaňa, Lima

Druhý den se budíme v 10h a vydáváme se prozkoumat nejbiížší okolí. Hotel Espaňa leží jen kousek od centrálního náměstí Plaza de Armas (nazývané též Plaza Mayor) a má neskutečnou koloniální atmosféru. Přestože některé servery upřednostňovali pobyt v bezpečnější oblasti Miraflores, tak jsme za tento hotel v centru rádi. Uprostřed hotelu je centrální nezastřešená část a v kavárně na střeše je všechno dokonale porostlé. Atmosféru dokresluje ohromný papoušek a dvě půlmetrové želvy.

Plaza Mayor neboli Plaza del Armas

Se svou výškou 193 cm přitahuji trochu pozornost, budu si muset zvyknout. Až se za tři měsíce budu zarostlý a trochu potrhaný vracet, tak si mě nikdo všímat nebude . Zatím musím na každém rohu odhánět někoho, kdo chce vědět kolik je hodin, odkud jsme a jaká u nás máme problémy . Ještě než se stačíme rozhodnout co a jak, chytáme se dvou „oprsklých“ Angličanek, které jsou v Peru již několik týdnů a tak se nepotřebují rozkoukávat. Společně s nimi absolvujeme okružní cestu po zajímavostech města – katedrála, katakomby. Pro nás je ale stále nejzajímavější ta atmosféra neustálého proudu barevných autobusů, kde každý má svého výběrčího jízdného, který je zároveň naháněčem a snaží se nalákat co nejvíce cestujících.

Autobusy v Limě, v pozadí vrchol Rimac

Další den máme celý na průzkum města. Je neděle a musíme tu zůstat do pondělí až otevřou ambasádu, kde bychom rádi nechali kopie dokladů a cestovních šeků. Vydáváme se do Miraflores, rezidenční čtvrti, kterou průvodce doporučuje jako dobrou adresu pro ubytování v Limě. Je to opravdu jak jiný svět. Ne tak hektický jako centrum a čistější. Konečně se zde dostáváme na pobřeží Pacifiku a sledujeme z útesu surfaře v neoprenech. Ta voda i v létě není opravdu moc teplá, vzhledem mořským proudům od jihu.

Pěšky jdeme do hostelu Casa del Mochilero, okouknout jaké by tam bylo ubytování, což se pro další vývoj cesty ukazuje jako velmi podstatné. Dostáváme zde plno informací a doporučení na hostely v Cuscu a Arequipě, které jsou specializované na izraelské cestovatele. Izraelci si totiž odkládají začátek vojenské služby tím, že se vydají cestovat do světa a tak na ně narazíte téměř všude. Jezdí po hostelech, které se na ně specializují, jsou dobře udržované a „budí důvěru“. Ceny pro Izraelce jsou psány hebrejštinou a jsou nižší. Jednoduše platí: Kdo to přečte má slevu . Ale i tak je to levné.

Abychom zítra nebloudili před odjezdem z Limy po městě, hledáme ještě ambasádu. Nakonec nás k ní bere autem zaměstnanec italské ambasády…to je ta dobrá zpráva, a zde se dozvídáme od hlídače, že zítra (pondělí) je svátek a bude asi zavřeno.....to je ta špatná zpráva. Tak se necháme překvapit.

Ještě jedeme prozkoumat terminály autobusů Cruz del Sur a Enlances, a skoro za tmy se dostáváme do hotelu.

Před usnutím ještě hluboce přemýšlíme, kam se vlastně zítra vydáme.

Pokračování zase příště.

Kam dál?

• Alpy v číslech III
• Alpy v číslech II
• Jižní Amerikou z Limy do Ohňové země - část II.